Územní řízení je proces rozhodování o konkrétním využití a uspořádání určitého území. Výsledkem územního řízení je územní rozhodnutí, kterým se vymezuje území pro navrhovaný účel a stanoví se podmínky, za kterých lze záměr realizovat.

Územní řízení je z hlediska ochrany veřejných zájmů v území významnější než řízení stavební. V územním řízení jde o to, zda se stavba nebo jiná činnost v území vůbec uskuteční, případně za jakých základních podmínek. Všem občanům a zejména ekologickým občanským sdružením, která chtějí ovlivnit rozhodování o stavbách a činnostech v území, lze proto doporučit, aby se zaměřili právě na územní řízení.

Kromě ustanovení stavebního zákona (dále StavZ) se v územním řízení, stejně jako ve stavebním, uplatní i obecná ustanovení správního řádu (dále SpŘ).

Druhy územních rozhodnutí

Existuje pět druhů územních rozhodnutí:

1.    Rozhodnutí o umístění stavby je nejtypičtější druh územního rozhodnutí. Je nezbytným podkladem pro povolení většiny staveb.

2.    Rozhodnutí o využití území. Jedná se např. o vymezení území pro různé terénní úpravy (zavážky, příkopy, náspy, lomy, pískovny).

3. Rozhodnutí o chráněném území nebo o ochranném pásmu. Tímto rozhodnutím se ve vymezeném území zakazují nebo omezují určité činnosti z důvodů ochrany veřejného zájmu.

4. Rozhodnutí o stavební uzávěře. V území se stavební uzávěrou se zakazuje stavební činnost, pokud by bránila jeho budoucímu využití pro plánovaný účel.

5. Rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků.

Kdo vystupuje v územním řízení:

1)Územní řízení provádí a řídí stavební úřady.

2)Kromě stavebního úřadu se územního řízení účastní další subjekty, tzv. účastníci řízení. Jsou to:

- navrhovatel = investor

- fyzické osoby (občané) a právnické osoby (organizace), jejichž vlastnická práva k pozemkům nebo stavbám na nich mohou být rozhodnutím přímo dotčena

- obec, na jejímž území se má záměr realizovat

- za stanovených podmínek je účastníkem řízení i občanské sdružení, chránící zájmy přírody a krajiny.

Účastníky řízení nejsou nájemci bytů a nebytových prostor.

3)Na územním řízení se dále podílejí i tzv. dotčené orgány státní správy. Jejich obecnou funkcí je obhajovat různé typy veřejného zájmu, chráněné většinou zvláštními předpisy.

Základní průběh územního řízení:

1) Zahájení řízení

Územní řízení se zahajuje zpravidla na písemný návrh investora záměru (tzv. navrhovatele).

Stavební úřad má v územním řízení především posoudit, zda zamýšlená stavba nebo činnost je v souladu s platnou územně plánovací dokumentací a jaké bude mít její uskutečnění dopady na území (zákon výslovně zmiňuje "zejména vlivy na životní prostředí" - viz § 35 odst. 3 StavZ).

Stavební úřad oznámí zahájení územního řízení všem dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům, a to většinou písemným oznámením, doručovaným do vlastních rukou. Pouze v případech vymezených zákonem (rozsáhlé stavby, velký počet účastníků) se zahájení řízení účastníkům oznamuje veřejnou vyhláškou (tj. vyvěšením na úřední desce obecního nebo okresního úřadu).

Současně s oznámením o zahájení územního řízení nařídí stavební úřad zpravidla ústní jednání, spojené s místním šetřením (obhlídkou místa budoucí stavby nebo činnosti). Současně  musí upozornit, že nejpozději při ústním jednání mohou účastníci uplatnit své námitky a připomínky (viz dále).

2) Ústní jednání a místní šetření, námitky

Pokud je pro území zpracována územně plánovací dokumentace, na jejímž základě je možné návrh dostatečně posoudit, může stavební úřad od místního šetření a ústního jednání upustit. V tom případě určí účastníkům lhůtu k podání námitek, která nesmí být kratší než 15 dní. Ve stejné lhůtě jako účastníci by měly sdělit svá stanoviska i dotčené orgány státní správy.

3) Vydání územního rozhodnutí

Na základě průběhu územního řízení vydá stavební úřad územní rozhodnutí, kterým vymezí území pro stanovený účel a stanoví podmínky k ochraně veřejných zájmů v území, včetně požadavků k ochraně životního prostředí. Stavební úřad je rovněž povinen rozhodnout o všech námitkách účastníků. Stavební úřad může samozřejmě návrh na vydání územního rozhodnutí také zamítnout.

Územní rozhodnutí musí být všem účastníkům oznámeno, a to zpravidla doručením písemného vyhotovení do vlastních rukou. Obdobně jako při zahájení řízení lze ve stanovených případech oznámit rozhodnutí veřejnou vyhláškou na úřední desce.

4) Odvolání

Proti vydanému územnímu rozhodnutí může každý účastník podat odvolání.

Účastníci územního řízení, jejich práva a povinnosti

Nejsilnější pozici k ochraně jakéhokoliv osobního i veřejného zájmu má občan nebo nevládní organizace tehdy, pokud se stane účastníkem řízení.

Účastníci

1) Navrhovatel

Navrhovatelem je v územním řízení ten, kdo chce využít území pro určitý svůj záměr (investor). Územní rozhodnutí je vydáváno v jeho zájmu, často ekonomickém. Je tedy na něm, aby prokázal, že tento jeho zájem není v rozporu se zájmy jiných fyzických a právnických osob a se zájmy veřejnými, chráněnými zákonem. (Jedná se především o zájmy chráněné tzv. "zvláštními předpisy - např. zákonem o ochraně přírody a krajiny, o vodách, o lesích, o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, o památkové péči atd.) Proto musí navrhovatel jak příslušným orgánům, které mají veřejný zájem hájit "z moci úřední", tak občanům, kteří mohou být budoucí činností dotčeni, poskytnout úplné a pravdivé informace o  důsledcích stavby. K tomuto účelu právní předpisy stanoví povinné náležitosti návrhu na zahájení územního řízení. Jejich dodržení je hlavní povinností navrhovatele a současně právem všech ostatních dotčených subjektů.

Kromě povinností spojených s podáním návrhu má navrhovatel v řízení všechna práva a povinnosti, která mají ostatní účastníci řízení.

2) Ostatní účastníci územního řízení

Kromě navrhovatele jsou podle stavebního zákona účastníky územního řízení:

2.1) Všechny osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich, mohou být rozhodnutím přímo dotčena.

2.2) Občanská sdružení, kterým postavení účastníka přiznávají zvláštní zákony. Jedná se konkrétně o zákon o EIA a dále o zákon o ochraně přírody a krajiny. Z těchto zákonů vyplývají dva způsoby, kterými se občanské sdružení může stát účastníkem územního řízení:

2.2a) Občanské sdružení, které podalo vyjádření v procesu posuzování vlivu plánovaného záměru na životní prostředí, je účastníkem všech dalších řízení, v nichž se rozhoduje o povolení posuzované stavby, činnosti nebo technologie (§ 8 odst. 5 zákona o EIA). S takovým občanským sdružením by mělo být jako s účastníkem územního řízení jednáno automaticky a z iniciativy stavebního úřadu.

2.2b) Druhou možností je postup podle § 70 odst. 2 a 3 zk.114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny. Účastníkem územního řízení, v němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, se podle tohoto ustanovení může stát kterékoliv občanské sdružení za splnění těchto podmínek:

- podle stanov je jeho hlavním posláním ochrana přírody a krajiny

- je místně příslušné (je dobré uvést do stanov, že sdružení je ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny místně příslušné pro celé území ČR, případně pro celé území, na němž hodlá vyvíjet činnost - např. okres)

- má podánu u stavebního úřadu žádost, aby bylo informováno o všech zahajovaných řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody

- pokud se dozví o zahájení územního řízení, v němž jde o věci, o které má zájem, oznámí stavebnímu úřadu do osmi dnů písemně svou účast

3) Účastníkem řízení je dále obec.

Práva účastníků územního řízení

Účastníci mají v řízení poměrně rozsáhlá práva. Některá vyplývají přímo ze stavebního zákona, jiná z obecných ustanovení správního řádu. Pokusíme se rozebrat nejdůležitější z nich:

Právo být informován o zahájení řízení (§ 36 StavZ.): Navrhovatel je povinen již v návrhu uvést účastníky budoucího řízení, pokud jsou mu známi. Stanovení úplného okruhu účastníků je však povinností stavebního úřadu. Ten je současně povinen všem účastníkům oznámit zahájení řízení a stanovit jim lhůtu pro uplatnění námitek a připomínek. Oznámení se většinou doručuje účastníkům osobně, tj. poštovní zásilkou a do vlastních rukou.

Právo být informován o významných skutečnostech v řízení. Jedná se zejména o datum a místo ústního jednání místního šetření, přerušení a zastavení řízení. Oznámení o těchto skutečnostech musí stavební úřad účastníkům doručit do vlastních rukou (s výjimkou oznamování veřejnou vyhláškou). Kromě toho by však účastník měl být seznámen i s dalšími věcně významnými okolnostmi, např. se stanovisky dotčených orgánů, závažnými novými poznatky o poměrech v území (výsledky hlukové nebo smogové studie) apod.

Právo nahlížet do spisu včetně dokumentace staveb (§ 23 SpŘ) bez povinnosti prokazovat "odůvodněnost" tohoto požadavku, včetně práva pořizovat si ze spisů výpisy a opisy, přičemž toto právo se vztahuje i na pořizování kopií za cenu odpovídající nákladům na jejich pořízení, pokud je to v technických možnostech stavebního úřadu. Těchto práv může účastník využít kdykoliv během řízení až do chvíle, kdy nabude vydané rozhodnutí právní moci.

Právo navrhovat a předkládat důkazy a na vypracování znaleckých posudků, (§ 33 SpŘ) kterými chtějí podpořit svá tvrzení a hájit své zájmy. Stavební úřad je povinen se těmito návrhy zabývat. Dále mohou účastníci navrhovat např. provedení měření a šetření, biologického hodnocení nebo hlukové studie, která by měla být zajištěna dotčenými orgány.

Právo osobně se účastnit ústního jednání, klást otázky svědkům a znalcům a vyjadřovat se k důkazům a tvrzením ostatních účastníků a dotčených orgánů a ke všem ostatním skutečnostem v průběhu řízení (§ 21 SpŘ), přičemž tyto připomínky musejí být zaprotokolovány. Právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ke všem podkladům pro rozhodování a ke způsobu jejich zjištění, případně žádat jejich doplnění (§ 33 odst. 2 SpŘ). Je nepřípustné, aby účastník neměl možnost vyjádřit se k některému z podkladů rozhodnutí, protože s ním nebyl seznámen. Takováto situace by byla důvodem ke zrušení rozhodnutí.

V územním řízení jde především o právo podat námitky proti návrhu (§ 36 StavZ), v nichž mohou účastníci napadnout jak formální, tak věcné nedostatky návrhu a záměru (tedy buď skutečnost, že návrh neobsahuje některou z výše uvedených povinných náležitostí, nebo že záměr neodpovídá zákonným požadavkům. Tyto námitky musí být zahrnuty do spisu. Lze též žádat provedení nových důkazů ještě před vydáním rozhodnutí.

Právo na to, aby stavební úřad o námitkách rozhodl, a to o každé z nich jednotlivě s tím, že by její obsah měl být v územním rozhodnutí stručně shrnut a rozhodnutí o každé námitce odůvodněno (§ 39 StavZ).

Právo podat odvolání proti vydanému územnímu rozhodnutí (§ 53 SpŘ).

Právo podat správní žalobu (k soudu) proti pravomocnému rozhodnutí.

Právo na to, aby stavební úřad s účastníkem řízení projednal návrh na změnu vydaného územního rozhodnutí, pokud se změna dotýká jeho práv a zájmů (§ 42 odst. 2 StavZ).

Právo na právní pomoc a poučení ze strany stavebního úřadu, zejména v tom smyslu, aby účastníci pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu (§ 3 odst. 2, § 19 odst. 3 SpŘ). Jedná se o jednu z obecných základních zásad správního řízení, která je prolomením principu "neznalost zákona neomlouvá". Tyto své povinnosti správní orgány většinou neplní, což však není důvodem k tomu, aby se jich účastníci řízení nedomáhali.

Právo namítat podjatost pracovníka stavebního úřadu a žádat jeho vyloučení z projednávání a rozhodování o věci, jestliže se zřetelem na poměr pracovníka k projednávané věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům lze pochybovat o tom, že jeho rozhodování bude nestranné (§ 9 a následující SpŘ). Účastník je podle správního řádu přímo povinen tyto okolnosti správnímu orgánu oznámit, pokud se o nich dozví. O vyloučení pracovníka z účasti na řízení z důvodu podjatosti rozhoduje jeho nadřízený.

Z uvedených oprávnění vyplývá, že pozice účastníka územního řízení je poměrně "silná" v tom smyslu, že nabízí mnoho prostředků, jak ovlivňovat rozhodování o území. Stavební úřad nemusí vyhovět všem požadavkům všech účastníků (většinou to ani není možné pro jejich konfliktnost), musí se ale všemi podněty zabývat. Kromě toho má účastník vždy možnost vyvolat přezkoumání celého rozhodnutí nejméně jedním dalším orgánem (odvolacím) a v určitých případech i soudem. Vždy lze proto doporučit snažit se o získání postavení účastníka řízení.